Z velkého množství historických památek v Bulharsku patří k nejvýznamnějším:
Území Bulharska bylo obydleno už v roce 3500 před naším letopočtem Thráky. Ti byli známí jako skvělí gladiátoři. Mezi nejznámější tehdy kolonizovaná území patřila Apollonia (dnešní Sozopol), Anhialo (Pomorie), Mesembria (Nesebar), Odessos (Varna) a Dionysopolis (Balčik). V každém z měst se dochovala celá řada archeologických památek.
Po pádu Římské říše čelilo území nájezdům Gótů, Hunů a Avarů. Kontrolu nad regionem nakonec převzali Bulhaři. Tehdejší bulharský jazyk, kultura a náboženství se ale nedochovaly a nahradil je slovanský jazyk a křesťanství.
V roce 865 konvertoval Boris I. k ortodoxnímu křesťanství. V této době zažívalo Bulharsko období rozkvětu. Hlavním městem Bulharského království bylo Veliko Tarnovo. Pokud ho v rámci své dovolené navštívíte, uvidíte zachovalé historické centrum, hrad, řadu kostelů a další památky.
V bulharské historii představuje další důležitý milník rok 1396. Bulharsko dobyli otomanští Turci a země tak se tak až do roku 1878 stala tureckou provincií. Turecko však po porážce ve válce s Ruskem muselo udělit Bulharsku nezávislost.
V 1. balkánské válce (říjen 1912 – květen 1913) bojovalo Bulharsko společně s ostatními členy Balkánského svazu proti Osmanské říši. Vítězstvím získalo část Makedonie, o kterou ale ve 2. balkánské válce (červen–srpen 1913) kvůli své porážce opět přišlo.
Když nadešla první světová válka, Bulharsko se připojilo k Německu. Jeho plán na znovuzískání Makedonie však ztroskotal. Po druhé prohře vládnoucí Ferdinand abdikoval a vlády se ujal jeho syn.
Ani ve druhé světové válce si Bulharsko nevybralo správnou stranu. To se mu krutě vymstilo. V roce 1944 zabralo bulharské území Rusko a v srpnu téhož roku došlo k ustanovení komunistické vlády Kimona Georgieva.
Na přelomu let 1989 a 1990 proběhl demokratizační proces, během kterého skončila vláda komunistů. Dnes patří Bulharsko do Evropské unie a je také členem NATO.
