Dějiny Korfu zahaluje rouška tajemství a ostrov figuruje v mnoha mytologických bájích. V dějepise bývá někdy označován za bájnou zemi Fajáků a zastavil se zde i neohrožený Odysseus na své cestě z bájné Tróje.
Historie lidské civilizace na Korfu se píše již více než 50 tisíc let. Po kolonizaci v době archaické se další dějinné milníky prolínají s blízkým Řeckem. V Periklově době (442 až 429 př. n. l.) došlo k velkému rozmachu Athén a k výstavbě Akropole, v peloponéské válce však hegemonii převzala Sparta a začala vláda tyranů.
První stříbrné mince se na ostrově razily za éry římského impéria. V letech 359 až 1204, v dobách Byzantské říše, přicházejí na Korfu s dobyvatelskými úmysly postupně Gótové, Slované, Hunové, Bulhaři, Arabové, Normani, křižáci, Janované a nakonec Benátčané. Ti zde nakonec vládli více než 400 let, až do roku 1797.
Roku 1864 vznikl parlament a ústava a Jónské ostrovy byly připojeny k Řecku. V první světové válce se Korfu stalo opěrným bodem spojenců. Po porážce Srbského království rakouskými a německými vojsky se sem uchýlila srbská vláda, parlament i zbytky armády. Dodnes se na ostrůvku Vidos (Ptychia) dochovalo mauzoleum vybudované na památku padlým Srbům.
V letech 1921 až 1922 ztroskotalo řecké tažení proti Turkům a půldruhého miliónu Řeků bylo vyhnáno z Malé Asie. Řada utečenců našla svůj domov právě na Korfu. V roce 1936 zavedl generál Ioannis Metaxas na ostrovech brutální fašistický režim. O čtyři roky později obsadila ostrov fašistická Itálie a v srpnu 1943 bombardovali Němci hlavní město.
Koncem dalšího roku Korfu získávají Britové a předávají jej zpět Řecku. V roce 1953 zpustošilo většinu Jónských ostrovů silné zemětřesení, jehož následky se projevily zejména na ostrovech Zakynthos, Lefkada, Ithaka a Kefalonie.
