Nejstarší státy na území dnešního Thajska vznikly kolem přelomu letopočtu. Během 3. století se zde zformovala civilizace Dváravatí, jejíž městské státy obývali převážně Monové. Později sem střídavě zasahovala moc angkorské říše a zároveň se od severovýchodu začalo na dnešní thajské území šířit thajské osídlení. V průběhu 13. století vzniklo v severní části několik thajských států. Stát Sukhothaj získal mocenskou převahu na většině tohoto území, a proto je oficiálně považován za první thajský stát.
V roce 1350 byl založen nový stát Ayutthaya. Během několika desetiletí se ayutthajským panovníkům podařilo ovládnout Sukhothaj. V roce 1431 došlo k přenesení střediska kambodžské státní moci do Phnompenhu. Vedle Ayutthaye vznikl v polovině 14. století také stát Lan Sang v dnešním Laosu a severovýchodním Thajsku. V 17. století byla Ayutthaya dominantní mocností ve střední části Zadní Indie a udržovala bohaté mezinárodní styky. V roce 1767 však podlehla barmské invazi a byla zcela zničena.
Královskou moc obnovil v Thonburi vojevůdce Tak Sin. Ten byl roku 1782 svými dvořany prohlášen za nepříčetného a zabit. Nová dynastie Rattanakosin (Čakrí) učinila hlavním městem Bangkok. Pokračovala v mocenské expanzi a vynutila si hegemonii na celém území mezi Barmou a Vietnamem. Následovalo koloniální pronikání Británie a Francie do regionu, což představovalo vážnou hrozbu pro Siam. Králové Mongkut (Ráma IV.) a Čulalongkorn (Ráma V.) reagovali vstřícnou diplomacií a vznikl tak moderní thajský stát v nynějších hranicích.
Dne 24. června 1932, za vlády krále Rámy VI. z dynastie Čakrí, byla státním převratem zavedena konstituční monarchie. V jejím čele stála Jeho výsost král Vatčirálongkón. Do úřadu nastoupil po smrti svého otce Bhumibhola Aduljadeje – Rámy IX. Jeho vláda trvala 70 let od roku 1946, což je nejdelší období panování jednoho vládce v thajské historii a ve světě vůbec. Celé Thajsko ho uctívalo a srdečně milovalo za všechno, co udělal pro svůj lid i svou zemi. Zajímavostí je, že sám složil thajskou hymnu. Za urážku monarchie se v zemi dosud trestá vězením, a to i na několik desítek let.
V době 2. světové války podpořila vláda Plaeka Phibunsongkhrama Japonsko. Po válce se chopila státní moci organizace Seri Thaj a následovalo období demokratičtější politiky. Dvojice státních převratů v letech 1947 a 1948 přivedla k moci opět Plaeka Phibunsongkhrama a začala být znovu zdůrazňována úloha monarchie v thajské společnosti.
V říjnu 1973, za rozsáhlých demonstrací v hlavním městě, tehdejší předseda vlády Thanom Kittikačorn uprchl ze země a král jmenoval úřednickou vládu. Po třech letech reforem a volených vlád však byl obnoven vojenský režim. Od konce 70. let se další vojenské vlády snažily o soužití s voleným parlamentem a po volbách v roce 1988 vznikla civilní vláda. Ta byla svržena vojenským převratem roku 1991, ale v roce 1992, během nové vlny demonstrací, byl vojenský režim donucen odstoupit.
Roku 2001 byl ministerským předsedou zvolen Tchaksin Šinavatra. Ten zahájil program reforem ekonomické i sociální politiky. 19. září 2006 došlo k vojenskému převratu. Vojenskou juntu vedl generál Sonthi Boonyaratkalin. Juntou jmenovaná vláda prosadila 10. srpna 2007 ve veřejném referendu novou ústavu a 23. prosince 2007 se konaly nové volby, ve kterých zvítězila strana Pchak pchalang pračcháčchon (PPP), kterou vedl Samak Sundaravej. Po demonstracích v roce 2008 byla sestavena nová vláda premiéra Apchisita Vedžadžívy.
