| Lokalita: | |
|---|---|
| Typ: | Přírodní zajímavost |
Sněhobílé vápencové kaskádovité terasy s modrými jezírky Pamukkale můžeme bez ostychu nazvat jedním ze zázraků přírody. Stejně úchvatné je navazující město Hierapolis proslavené jako lázeňské centrum starověku.
Komplex Pamukkale a Hierapolis leží ve vnitrozemí Turecka asi 14 kilometrů severně od města Denizli. Je to v hornaté oblasti nad údolím Cürüksu, přítokem velké řeky Menderes vlévající se 200 kilometrů západně do Egejského moře u řeckého ostrova Samos. Z Turecké riviéry je lokalita dostupná zhruba po 3 hodinách jízdy autobusem.
Příroda vytváří termální prameny Pamukkale už 14 tisíc let. Vznikly působením stékající minerální vody, která se usazuje na skále v místě tektonického zlomu. Přírodní lázně Pamukkale jsou od roku 1988 zapsané na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
V těsném sousedství vápencových teras vzniklo ve 2. století př. n. l. město Hierapolis. Za vlády Římanů a Byzantinců vzkvétalo, avšak častá zemětřesení nakonec donutila obyvatele odejít. Vcházelo se do něj monumentální Domiciánovou bránou z 1. století n. l., od níž vedly hradby a hlavní, tzv. sloupová ulice. Mířila k divadlu a k Byzantské bráně z 6. století, chránící město proti arabským nájezdům.
Hierapolská nekropole (pohřebiště), čítající na 1 200 hrobů, je druhá největší v Anatolii. Za ní stojí budova bývalých římských lázní z 3. století n. l., o století později (když křesťanství povýšilo na státní náboženství) přestavěná na kostel.
Blízko archeologického muzea v Hierapoli, na místě údajného umučení apoštola sv. Filipa, jehož památce měl být původně zasvěcen, se krčí polorozpadlý byzantský kostel. Vedle najdete trosky Apollonova chrámu, do nějž (jako v Delfách) chodili kněží za věštkyní, čerpající inspiraci z toxických výparů přilehlého pramene. Jižně odsud uvidíte rozsáhlé zbytky jednoho z prvních křesťanských chrámů (z 1. století po Kristovi) vůbec.
