Archeologické nálezy prokazují osídlení Indického poloostrova již v době kamenné. První vyspělá kultura (Harappská) se zde objevuje v době bronzové, tedy v polovině 3. tisíciletí před naším letopočtem, podél řeky Indu a jejích přítoků. Harappané byli především zemědělci, uměli zpracovávat měkké kovy a měli i obrázkové písmo. Kultura z neznámých příčin zaniká kolem roku 1800 před Kristem.
Mezi lety 1200 a 600 dochází ke vpádům indoevropských kmenů Árijů. Podrobují si původní obyvatelstvo, zavádějí dodnes trvající kastovní systém a dědičný titul rádža pro vládce jednotlivých států. V tomto období vzniká nové náboženství bráhmanismus, podle jehož posvátných knih Véd je tento úsek dějin i nazýván.
Období od 7. do 4. století před naším letopočtem, kdy zemi uzurpuje silné severní knížectví Magadhsko, je označováno jako Magadhská říše. Tehdy se zemí začíná šířit další, dnes celosvětově rozšířené náboženství buddhismus. Ve 4. století je Indie ovládána nejprve Peršany a poté Makedonci v čele s Alexandrem Velikým.
V roce 321 panovník Čandragupta vyhání Makedonce a zakládá Maurijskou říši, která přetrvala až do roku 185. V roce 75 ji střídá Kušánská říše pod vlivem Říma, tu v roce 319 našeho letopočtu nahrazuje první ryze feudální zřízení, Guptovská říše. Od 12. století začínají Indii postupně dobývat a ovládat muslimové (Arabové, Turci a Albánci), přičemž Islám jako náboženství se zde vyskytuje již kolem roku 712. Poloostrov je rozdroben na řadu menších sultanátů.
V roce 1526 se se země zmocňuje perský šáh Bábul a zakládá Mughalskou říši. Podléhá až začátkem 18. století britské obchodně-vojenské kolonizaci, jež fakticky končí až v roce 1947.
V tomto roce byla kolonie na základě britského Zákona o nezávislosti rozdělena na dvě samostatná dominia, hinduistickou Indii a převážně muslimský Pákistán. Oba státy jsou dobrovolnými členy Commonwealthu a proběhlo již mezi nimi několik válek o sporná území. Napětí v oblasti přetrvává dodnes.
