Nejstaršími známými obyvateli Sicílie byli Sikané. První zprávy o nich pocházejí asi ze třetího tisíciletí před Kristem. K raným obyvatelům dále patřili Sikulové z Kalábrie a Elymové. Největší význam měli osadníci přicházející z Řecka okolo 7. stol. př. n. l., zejména Chalkiďané a Korinťané. Zakládali města i osady a postupně osídlili většinu Sicílie. Časem se nevyhnuli střetům s jinými kmeny, zvláště s Féničany a později také s Kartaginci. Tato doba je zároveň spjata s čilým obchodem, rozvojem zemědělství, řemesel i kultury.
Důležitým historickým milníkem byla roku 415 př. n. l. válka se Syrakusami. Ačkoliv Syrakusy nakonec zvítězily, na ostrově propukla občanská válka, jíž úspěšně využili Kartaginci a území si opět přivlastnili. Kartágo ztratilo Sicílii ve prospěch Římské říše za punských válek v letech 264 až 241. V nově vytvořené provincii neměl sicilský lid právo na občanství, a navíc musel do úmoru otročit pro Římany.
Tato situace logicky nemohla být dlouhodobě únosná a vedla k několika masovým povstáním. I přesto se tu Římané udrželi u moci bezmála 700 let, než je na krátkou dobu vystřídali Byzantinci. Ti tehdy chtěli získat saracénské území a ostrov měl být k tomu prvním krokem. Jejich záměr však dopadl naprosto opačně.
Saracéni, což byly národy Arabů, Berberů a muslimských Španělů, obsadili do roku 878 našeho letopočtu Mazara del Vallo, Palermo a nakonec i Syrakusy. Kostely se změnily v mešity, v ulicích se začalo mluvit arabsky, na polích se vysazovaly nové plodiny a došlo k řadě pozemkových reforem. Pro ostrov konečně nastala doba rozkvětu. Rozvíjel se obchod, těžba surovin i kultura, některá města se mohla směle rovnat tehdejším nejhonosnějším španělským sídlům.
Vlády se však brzy ujali Normané. Pokračovali v honosné výstavbě po vzoru Arabů a chytře vedli politiku smíru s místním obyvatelstvem, včetně svobody náboženství. Ostrovu se dařilo jako nikdy před tím. Vývoj se změnil v druhé polovině 12. století, kdy spory s papežem vyústily v ozbrojený střet s Karlem I., vévodou z Anjou. Toho využil aragonský král Petr III. a ze Sicílie udělal své nezávislé království, počátkem 14. století byl ostrov připojen k Aragonii.
Až v roce 1734 se Sicílie stala součástí Neapolského království a o několik let později Království obojí Sicílie. Roku 1860 sjednotil Giuseppe Garibaldi Sicílii s Itálií, což většina obyvatel nesla velmi těžce. Nemálo Sicilanů dokonce opustilo ostrov úplně. Pro Sicílii to byly těžké časy. Od konce 19. století do 80. let minulého století ostrov ovládala mafiánská Cosa Nostra, jejíž moc sahala až do v USA.
V době druhé světové války se Sicílie postavila na stranu Hitlera a stala se významným místem bojů ve Středozemním moři. Dnes je Sicílie moderním ostrovem, ovšem i ona se potýká s vysokou mírou nezaměstnanosti, hospodářskými a sociálními problémy. Důležitou roli hraje zejména těžba ropy a plynu, zemědělství a cestovní ruch.
