Nejstarší osídlení oblasti se datuje zhruba do 8. tisíciletí před naším letopočtem. Římané v Irsku (ostrov nazývali Hibernia) nikdy nezískali pevné pozice. V 6. až 3. století před Kristem na irské území migrují keltské kmeny a zakládají řemeslně vyspělou a poměrně mírumilovnou kulturu.
Po roce 400 se na ostrově – zejména zásluhou prvního irského biskupa a patrona země, svatého Patrika – začíná šířit křesťanství. Vyrůstá zde množství unikátních sakrálních staveb, zejména klášterů a kostelů.
Od 7. století zemi drancují vikingské nájezdy. Dánové na pobřeží zakládají osady, z nichž postupně vznikají dnes největší irská města, včetně Dublinu. Vyhnat Vikingy ze země se podařilo až kolem roku 1014. Irové jsou však nejednotní a stát se drobí na řadu menších království a kmenových svazů.
Po legendární bitvě u Hastingsu (1066) do Irska z Británie pronikají Normané a mísí se s původním obyvatelstvem. Ve 13. století je téměř celý ostrov v područí normanské šlechty a jsou zakázány sňatky mezi Angličany a Iry. V bitvě u Kinsale (1601) byla poražena vzbouřená ulsterská šlechta vedená hrabětem Hughem O'Neillem. Následná emigrace jeho přívrženců („Útěk hrabat“ – Flight of the Earls) ohlašovala úpadek katolického Irska.
V roce 1652 zemi plení Cromwellova vojska, protože Irové stáli na straně Karla I. Pro obyvatelstvo představuje tato perioda velmi temné období. Většina půdy je katolíkům zkonfiskována, přechází do majetku protestantů a začíná období bezohledných náboženských válek. Vilém III. Oranžský později definitivně poráží katolická vojska a koncem 17. století jsou ze země vyhnáni katoličtí kněží.
Až v roce 1792 získává Irsko samostatný parlament a stává se prakticky nezávislé na Velké Británii, s níž má společnou jen hlavu státu. Po Velké francouzské revoluci se snaží Irsko osamostatnit i od vlivu britských monarchů. Avšak reakcí na irské povstání (1798) však bylo rozpuštění irského parlamentu a o 3 roky později připojení přímo k Velké Británii.
Situace chudých obyvatel tehdy nebyla jednoduchá, zvláště po několika devastujících hladomorech v čele s katastrofálním velkým irským hladomorem (1845 až 1849). Ve velkém proto hromadně migrují, zejména do Ameriky. Po celém světě dnes žije na 80 miliónů Irů.
Snahy o samostatnost Irska opět zesílily v průběhu první světové války. Významné v tomto období bylo tzv. velikonoční povstání (1916), byť jeho vůdci byli nakonec popraveni. V roce 1922 vzniká odtržením 26 hrabství od britské koruny Irský svobodný stát, který je konstituční monarchií. V plném područí Anglie zůstává jen dodnes neklidný sever země.
Současná Irská republika byla vyhlášena v roce 1949.
