Pyrenejský poloostrov
obývali lidé už před třemi tisíci lety. Z tohoto území pocházejí četné nálezy kmenů keltského a iberského původu. Ve třetím století do oblasti expandovalo Kartágo a od 2. století před naším letopočtem postupně ovládl celý poloostrov Řím. Germánské kmeny Vizigótů a Svébů, které sem začaly pronikat kolem 5. století našeho letopočtu tak starověkou Hispánii nalezly jako plně romanizovanou zemi.Germánské kmeny vytvořily na poloostrově stabilní království a v 6. století vzniká Vizigótská říše. Původní germánská vrstva se však brzy romanizovala a spolu se starou hispanořímskou elitou vytvořila novou vládu země. Časté boje o trůn však její moc oslabily. Toho využila arabsko-berberská armáda pod vedením Tárika ibn Zijáda a roku 711 vizigótské vojsko porazila. Na příštích několik staletí ovládli Pyrenejský poloostrov muslimové.
Od 11. století začala nadvláda Maurů upadat a křesťanský tlak ze severního nemuslimského území stále sílil. Ke sjednocení Španělska došlo v památném roce 1492, kdy byla dobyta muslimská Granada a Kryštof Kolumbus přistál v Novém světě. Španělsku v té době začalo vládnout netolerantní katolictví, které vyvíjelo nátlak neustálou hrozbou inkvizice. Poslední Mauři byli vyhnáni z území až počátkem 17. století.
V 16. a 17. století bylo Španělsko v državách rodu Habsburků. Vláda Karla I. a jeho syna Filipa II. je ve španělských dějinách označována jako „zlatý věk“. V této době se země stala nejsilnější mocností západní a dokonce i střední Evropy. Přispělo k tomu také objevení Ameriky, které přineslo Španělsku velké bohatství, zejména kvůli zlatu dováženému do Evropy.
Když roku 1700 zemřel poslední španělský král z rodu Habsburků Karel II. a nezanechal po sobě žádného dědice, strhly se války o španělské dědictví. Tyto téměř 15 let trvající boje přinesly pro Španělsko velkou zkázu. Země přestala být vnímána jako velmoc a velmi rychle upadala.
V 19. století bylo Španělsko velmi slabé. V té době sem pronikl Napoleon a na trůn dosadil svého bratra Josepha. Zbytek 19. století je ve znamení válek. Roku 1898 vypukla španělsko-americká válka, ve které Španělsko ztratilo další svá území v Americe.
Válečná situace se uklidňuje až ve 20. století. Přesto přetrvávaly vnitřní konflikty, které vyvrcholily Španělskou občanskou válkou. V té se střetli republikáni a nacionalisté, kteří byli vedeni generálem Francem. Během druhé světové války zůstalo Španělsko neutrální.
V roce 1975 byl španělským králem jmenován Juan Carlos I. V roce 1982 se Španělsko stalo členem NATO a v roce 1986 členem Evropské unie. V roce 1999 vstoupilo Španělsko do eurozóny a přijalo jako svou národní měnu euro, které nahradilo dřívější pesetu.
