Dějiny Ibizy dodnes zůstávají nevyjasněnou záhadou. Ibiza a Formentera jsou součastí Baleárských ostrovů a říká se jim Pityuské ostrovy (Islas Pitiusas). Jméno Pityusy (Ostrovy pinií) dostaly proto, že jsou plné středomořských borovic. Do historie Ibiza vstoupila až s příchodem Kartaginců. Roku 654 před naším letopočtem tu vzniklo město Ebusus, dnešní Eivissa. O dvě století později už přes Ibizu vedly všechny důležité námořní obchodní cesty.
V době punských válek sloužily Baleáry Kartagincům jako strategická základna v boji proti Římanům, kteří je po porážce Kartága dobyli. Založili zde solné plantáže, stavěli silnice a vodovody, budovali civilizovaná městská centra a starali se o celkovou prosperitu oblasti.
Po pádu Římské říše ostrovy napadaly barbarské kmeny, zejména Vandalové. Jejich dlouhé lodě vévodily moři až do doby Byzantské říše okolo roku 667. Po nich se na 500 let k moci dostali Arabové. Maurská nadvláda měla zásadní vliv na zemědělství, místní zvyky i stavby.
V roce 1235 Ibizu dobyl Guilemm de Montgrí a ostrovy tak získaly nezávislost. Ostrov se tehdy se rozdělil na čtyři oblasti, které připadly rytířům jako odměna za pomoc při dobývání. Pro Ibizu to bylo období rozkvětu.
Ve 13. století propukl na Ibize hladomor. Ostrov Formentera byl dokonce celých 300 let vysídlen. Na obranu proti stále většímu nebezpečí ze strany tureckých pirátů bylo v 16. století postaveno opevnění, které se dochovalo dodnes. Ve Středozemí v té době vládla anarchie a většina přístavů ztrácela ve srovnání s přístavy v Atlantiku a vnitrozemí svůj význam.
Změna nastala až za vlády korzárů. Ti napadali lodě jiných království, získávali otroky, spotřební zboží i kapitál. Roku 1715 byl vydán španělský dekret o novém uspořádání. Ibiza přišla o politické úřady a podle centralistického kastilského modelu se změnila na pouhé obecní zastupitelstvo. Současně ostrov přišel i o solné doly, které se staly válečnou kořistí.
Až do té doby byli Ibizané díky středověkým katalánským výsadám svobodní a bez ekonomických a vojenských závazků vůči Španělsku. Po vydání dekretu se situace změnila. Ibiza se musela podrobit centrálnímu daňovému úřadu a podléhala i povinnosti odvodu.
Na počátku 19. století propukaly nepokoje na venkově. Ostrov se stal domovem pro válečné vězně a ve stejné době se Pityuské ostrovy staly součástí provincie Baleáry. Koncem 19. století se už stavěly silnice, školy, zúrodňovala se půda, zároveň ale docházelo ke stagnaci průmyslového rozvoje.
Od 30. let 20. století získával na významu cestovní ruch, který je v současnosti zdejším nejdůležitějším příjmem. Dnes jsou Ibiza a Formentera pod vládou Baleárských ostrovů jako součást stejnojmenné autonomní oblasti.
