O dávné historii Limnosu (Lémnosu) toho příliš nevíme. Jisté však je, že úrodný a strategicky zajímavý ostrov (poloha mezi pevninským Řeckem a Malou Asií, dnešním Tureckem) objevili lidé už v rané době bronzové.
Podle několika zdrojů Limnos původně osídlili váleční Thrákové. Nález hrobky s pozůstatky „lemnoštiny“, podobné jazyku Etrusků, však zároveň poukazuje na kontakt i s tímto etnikem z Apeninského poloostrova.
Přibližně kolem roku 800 př. n. l. Limnos dobyli a obsadili Řekové, kterým (převážně Athénám) ostrov patřil po několik následujících století. Podle řecké mytologie byl Limnos ostrovem boha ohně a vulkánů Héfaista. Starověk na ostrově můžete sami blíže poznat díky archeologickému muzeu v hlavním městě Myrině a archeologickému nalezišti Hephaestia na severním pobřeží.
Po rozpadu Římské říše se Limnos stal součástí Byzantské říše. Od 10. století trpěl jako cíl nájezdů Saracénů a Seldžuků. Po dobytí Konstantinopole vojsky čtvrté křížové výpravy (1204) ostrov nakonec získala Benátská republika. Na tuto éru odkazují zbytky benátského hradu ze 13. století v Myrině.
V roce 1657 se ostrova zmocnili Turci. Během balkánských válek (1912 až 1913) se Limnos stal opět součástí Řecka. Ortodoxní kořeny ostrova připomíná jedinečný kostelík Panagia Kakaviotissa na vrcholku Kakavos. Podpisem příměří 30. října 1918 v Moudrosu skončila první světová válka na Blízkém východě.
