Stručná historie Francie

Osídlení Francie je doloženo již z dob paleolitu. Od 6. století před naším letopočtem její území obývaly keltské kmeny, které byly na přelomu letopočtu podrobeny Římskou říší. Tak vznikla provincie Galie, které možná vzdoroval i nějaký historický Asterix s Obelixem...

Po zániku Galie do oblasti pronikly germánské kmeny. V 5. století vytvořily pod vedením rodu Merovejců silnou Franckou říši, nejmocnější státní útvar raného středověku. Největšího rozmachu dosáhla v 8. století pod vládou Karla Velikého, kdy ovládala téměř celou centrální Evropu. Po jejím rozpadu v roce 843 (Verdunská smlouva) se začíná tvořit území dnešní Francie. V roce 987 se ujala vlády dynastie Kapetovců a země roste v evropskou velmoc.

Ve víru války stoleté a náboženské

Roku 1066 normanský vévoda Vilém Dobyvatel obsadil Britské ostrovy. O 300 let později vedly historické územní spory mezi Francií a Anglií ke stoleté válce, v níž v roce 1453 Francie definitivně zvítězila a Anglie ztratila většinu svých držav na francouzském území.

Počátkem 16. století se k moci v Evropě dostali katoličtí Habsburkové. Kruté náboženské války vyvrcholily Bartolomějskou nocí (24. 8. 1572), vražděním protestantských hugenotů. Uklidnění přišlo až s vydáním Ediktu nantského (1598) králem Jindřichem IV., který protestantům přiznával stejná práva jako katolíkům.

Přehled francouzských panovníků

Karlovci (843–987):

Kapetovci (987–1328):

Kapetovci, větev z Valois (1328–1589):

Kapetovci, větev Bourbon (1589–1792):

První císařství, dynastie Bonapartů (1804–1814, 1815):

Kapetovci, větev Bourbon (1814–1830):

Kapetovci, větev Bourbon-Orléans (1830–1848):

• Ludvík Filip (1830-1848)

Druhé císařství (1852–1870):

• Napoleon III. (1852-1870)

Velikáni Ludvík a Napoleon

Zlatý věk francouzské monarchie nadešel s vládou Ludvíka XIV. (1643–1715), asi nejvýznamnějšího panovníka francouzských dějin. Jeho následovníci však zemi ekonomicky vyčerpávají a situace v roce 1789 vrcholí Velkou francouzskou revolucí. Vzbouřené masy poddaných dobyly Bastilu, svrhly královský majestát a nastolily republiku.

Počátkem 19. století zazářila hvězda Napoleona Bonaparteho. Prohlásil se císařem (1804) a v mnoha válkách začal dobývat valnou část Evropy. Po jeho porážce spojenými evropskými armádami (Bitva národů u Lipska – 1813 a bitva u Waterloo – 1815) se destabilizovaná země stává konstituční monarchií. Vlády se ujal Bourbon Ludvík XVIII. a po něm Karel X., kteří se spolu se silným vlivem církve snaží restaurovat zemi po Napoleonově pádu.

Cesta k moderní Francii

Po prohrané prusko-francouzské válce došlo opět k oslabení monarchie a ve Francii vzniká v roce 1870 Třetí republika. Výrazně rozšířila koloniální území (zejména na severu a severozápadě Afriky a v jihovýchodní Asii) a přetrvala až do okupace nacistickým Německem v roce 1940.

Po druhé světové válce se ministerským předsedou stal Charles de Gaulle, jenž záhy ustoupil tlakům komunistů a sociálních demokratů a podal demisi. Až v roce 1958 je de Gaulle zvolen prezidentem, vyhlašuje Pátou francouzskou republiku, zemi plně stabilizuje a vytváří základy moderní Francie.

• Zpět na přehled informací o Francii a nabídku zájezdů.