zavřít
Území Bulharska bylo obydleno už v roce 3500 před naším letopočtem Thráky. Ti byli známí jako skvělí gladiátoři. Mezi nejznámější tehdy kolonizovaná území patří Apollonia (dnešní Sozopol), Anhialo (Pomorie), Mesembria (Nessebar), Odessos (Varna) a Dionysopolis (Balčik). V každém z měst se dochovala celá řada archeologických památek.
Po pádu Římské říše čelilo území nájezdům Gótů, Hunů a Avarů. Kontrolu nad regionem nakonec převzali Bulhaři. Bulharský jazyk, kultura a náboženství se ale nedochovaly a byly nahrazeny slovanským jazykem a křesťanstvím.
V roce 865 konvertoval Boris I. k ortodoxnímu křesťanství. V této době zažívala země období rozkvětu. Hlavním městem Bulharského království bylo Veliko Tarnovo. Pokud ho v rámci své dovolené navštívíte, uvidíte zachovalé historické centrum, hrad, řadu kostelů a další památky.
V bulharské historii je dalším důležitým milníkem rok 1396. Bulharsko dobyli otomanští Turci a země tak byla až do roku 1878 tureckou provincií. Po válce Ruska s Tureckem bylo Turecko přinuceno udělit Bulharsku nezávislost.
V 1. balkánské válce (1912–1913) bojovalo Bulharsko společně s ostatními členy Balkánské ligy. Vítězstvím získalo část Makedonie, o kterou ale ve 2. balkánské válce (červen–srpen 1913) kvůli své porážce opět přišlo.
Když nadešla první světová válka, Bulharsko se připojilo k Německu. Jeho plán na znovuzískání Makedonie však ztroskotal. Po druhé prohře vládnoucí Ferdinand abdikoval a vlády se ujal jeho syn.
Ani ve druhé světové válce si Bulharsko nevybralo správnou stranu. To se mu krutě vymstilo. V roce 1944 zabralo bulharské území Rusko a v srpnu téhož roku byla ustanovena komunistická vláda Kimona Georgieva.
Dnes patří Bulharsko do Evropské unie a je také členem NATO.
