Již v době bronzové a železné můžeme na toskánském území mluvit o tzv. Apeninské kultuře (cca 1 350 až 1 150 let př. n. l.) a kultuře Villanovan (cca 1 100 až 700). Nejstarší potvrzené osídlení dnešní střední Itálie se pojí s městskou konfederací Etruria, kterou založili Etruskové (latinsky Tusci – odtud Toskánsko). Podíleli se dokonce na vzniku samotného Říma a jeho rozpínavosti paradoxně sami podlehli na přelomu 6. a 5. století př. n. l.
Elba se proslavila zásluhou těžby železné rudy a jejího zpracování na železo. Řekové ostrovu říkali Aethalia („plamen“), Římané Ilva a dnešní pojmenování se objevilo v 6. století n. l.
Po pádu Římské říše se Toskánsko rozpadlo na různě velká vévodství, ovládaná převážně Ostrogóty a Byzancí. Zánik Langobardského království roku 774 se pro Karla Velikého stal impulsem k ustanovení markrabství Toskána se správním střediskem ve městě Lucca.
Mimořádně důležité pro další vývoj Toskánska bylo 12. století. Tehdejší územní spory a zmatky rozpoutaly boj příznivců císaře (ghibellini) a papeže (guelfové), ovšem síla městských obcí v čele s Florencií, Pisou, Luccou a Sienou vzrostla natolik, že si celé toskánské území rozdělily mezi sebe.
Zde je také třeba hledat počátek mocenské role Florencie ovládané rodem Medicejských. Díky jejich mecenášství ve městě působili největší umělci a myslitelé pozdního středověku (Machiavelli, da Vinci, Michelangelo, Botticelli atd.). Právě proto se Florencie považuje za kolébku renesance.
Později význam Toskánska uvadal, zvláště po vymření Medicejských skonem velkovévody Giana Gastoneho v roce 1737. Do roku 1860 tady vládla dynastie toskánských Habsburků, odvozená od císaře Františka Štěpána Lotrinského, manžela Marie Terezie.
Nároky na Elbu si mezitím dělal milánský rod Viscontů, Medicejští či španělský král. V roce 1802 se jí zmocnila Francie a od 3. května 1814 do 26. února 1815 zde prožil své první vyhnanství Napoleon Bonaparte. Vídeňský kongres pak ostrov přisoudil Toskánskému velkovévodství.
Po italské válce za nezávislost, zahrnující bitvy u Magenty (1859) a Solferina (1860), se Toskánsko i s Elbou stalo součástí nového Italského království s Florencií jako druhým hlavním městem (do roku 1870). Jedním z nejdůležitějších krajů moderní Itálie zůstává do současnosti.
Zpětné volání
Dotaz k zájezdu
Zájem o službu
<b>Kontaktujte nás</b>