V prehistorické éře byla Sardinie osídlena národem Ozierů. Vynikal tvorbou zdobené keramiky a pohřebních komor nazývaných domus de janas, jež připomínaly zmenšené lidské příbytky. Významným stavitelským národem byli Nuraghové, kteří na území ostrova vystavěli na 7 tisícovek kamenných kónických staveb z velkých balvanů.
Féničané, zakladatelé řady významných obchodních přístavů ve Středomoří, dorazili na Sardinii v 9. století před naším letopočtem. Roku 227 před naším letopočtem byl ostrov dobyt Římany a ti zde založili římskou kolonii. Před pádem Římské říše byl ostrov napaden Vandaly, kteří tu vládli 80 let. Byli vyhnáni a v roce 534 nahrazeni Byzantinci.
Sardinie musela v 8. století čelit nájezdům Arabů. Sardinský národ se semkl a následně se administrativně rozdělil do čtyř judikátů. Ve 13. století se při nájezdech Saracénů mohl opřít o pomoc italských námořních republik Janova a Pisy, které si na ostrov činily nárok. Janov okupoval jeho sever a Pisa jih. Papež Bonifác VIII. chtěl oslabit vliv těchto námořních republik a ostrov dal v roce 1294 v léno Jakubovi II. Aragonskému.
Sardinie zůstala pod nadvládou Španělů až do začátku 17. století, kdy po válce o španělské dědictví připadla Savojské dynastii a stala se součástí Sardinsko-piemontského království. K Itálii byla Sardinie připojena opět až v roce 1861, kdy došlo k sjednocení italského království.
